Prohlášení Petra Vaňouse k výzvě umělců adresované AVU, NG a CJC

Proč jsem podepsal „Vyjádření a výzvu umělců kulturní veřejnosti k AVU, CJCH a NG“. Asi proto, že tu žádná jiná relevantní petice, která by podnítila veřejnou diskusi k aktuálním problémům současné české umělecké scény, nebyla a není. Souhlasím, že její formulace je nešťastná a se spoustou míst nesouhlasím.

Osobní útoky na Kateřinu Olivovou nebo Evu Koťátkovou odmítám. Za sebe se umělkyním omlouvám. Zároveň odmítám být spojovaný s názorem, že jako kurátor přehlížím výsledky, které na umělecké scéně vznikají díky ženským autorkám všech generací. Stačí nahlédnout do mého kurátorského portfolia.

Petici jsem podepsal v dobré víře, čekal jsem, že povede ke smysluplné diskusi a hledání východisek k řešení. K mému zděšení se ale místo důležitým tématům věnuje pozornost nešťastným formulacím výzvy. A tím se odvádí pozornost od její podstaty.

Tak jako některé zklamalo mé jméno pod peticí, mě zase zklamávají reakce především ze strany současné AVU, kde jsem působil jako odborný asistent, byl členem Akademického senátu, Ediční rady AVU, Výstavní komise, a proto znám školu zevnitř.

Nelze mě spojovat s někým, kdo je situaci zcela vzdálen a uplatňuje povrchní soud. Petici jsem podepsal především proto, že sdílím obavy některých mých kolegů o osud a status AVU. Mé rozhodnutí vnímám paradoxně jako podporu mladých, dorůstajících umělkyň a umělců. Odmítám podsouvání jiných stanovisek, které jsou mi cizí. Pokud se v reakcích argumentuje generačním konfliktem, za sebe toto zjednodušení a paušalizaci jednoznačně odmítám. S ostatními signatáři petice nejsme „jeden sdružený tábor odporu“. To spíše cítím z reakcí druhé strany. Diskutovat však mohou pouze konkrétní lidé, nikoliv pevně semknuté kolektivy.

Zároveň mě děsí postup Tomáše Vaňka, bývalého rektora AVU, který v reakci na můj podpis petice, odstoupil z garance knižního projektu věnovaného osobnosti Jiřího Sopka, jeho studentům a absolventům, jenž finančně podpořila AVU. Tím projekt, mapující 26 let významného malířského ateliéru AVU, Vaněk z osobních důvodů poslal k ledu. Od současných pedagogů AVU, kteří deklarují otevřenost k diskusi, bych čekal jiné, než afektivní a krátkozraké reakce.

Petr Vaňous